HC MOELLER PARDUBICE and FC CHELSEA LONDON !

Hlavní kouč, Craig MacTavish to přiznal alespoň částečně, když otevřené připustil, že přesilovka jeho mužstva, v předchozích kolech play off obávaná bezmála stejně jako jejich hra v oslabení, už po čtvrté za sebou zklamala. A jak zklamala: ani při hře pěti na tři se Oilers nepodařilo prostřelit brankáře Caroliny Cama Warda. Proč ne? Protože nestříleli.

A přitom ten zápas domácí rozjeli pěkně. Sergej Samsonov se dostal s pukem do třetiny Hurricanes, pustil puk Radkovi Dvořákovi, ten na sebe nalákal obránce, Samsonov se zatím dostal až k brance, český forvard vypálil, a jeho ruský spoluhráč tečoval.

O 29 vteřin později ale bylo všechno jinak: útočník Oilers Raffi Torres velmi hloupě podrazil protihráče, dostal dvě minuty, František Kaberle převzal puk od Erica Staala, nahrál, a Cory Stillman skóroval. Necelých pět minut před koncem druhé třetiny rozjel tentýž Stillman akci a po nahrávce téhož Staala Mark Recchi změnil stav na 2:1.

„Bylo to velmi důležité. Kdybychom to neotočili, nehráli dobře a nedali dobře načasované góly, vraceli bychom se domů za stavu 2:2. A to jsme samozřejmě nechtěli,“ uvedl Stillman. „Musel jsem se nejprve přesvědčit, že to trefím do branky,“ řekl šťastný střelec Recchi.

Marná byla zoufalá snaha Oilers o srovnání a zvracení stavu. Ostřelovali Warda jako na pouti, jenže většinou dost zbrkle. Jeden z novinářů se zeptal po zápase MacTavishe, zda mu nevadí, že edmontonský útočník Aleš Hemský raději přihraje než vystřelí.

MacTavish se rozčílil: „Spíš mi vadí ta otázka. Hemský je skvělý hráč a hlavně je skvělý rozehrávač. Jestliže připraví spoluhráčům šance a oni je potom nepromění, to není chyba Hemského. Je vidět, že nás nesledujete moc pravidelně. Věděl byste totiž možná, že Hemský v pravidelné sezóně vedl bodovací tabulku mužstva za branky a nahrávky, že nám vyhrál řadu zápasů. Aleš hraje výborně. Naše smůla není jeho vina.“

A to je pravda. Dokonce při oné prošustrované přesilovce pěti na tři připravil Hemský svému centrovi Shawnu Horcoffovi nádhernou možnost, jen vystřelit, ale Horcoff místo střely zkusil ještě jednu nahrávku, a pak už bylo pozdě.

Oilers teď nezbývá než vyhrát ve středu v Raleigh, pak v sobotu doma, a v pondělí opět na soupeřově ledě. Hurricanes stačí vyhrát jenom jednou, ať už je to kdekoliv. Je stav 3:1 na zápasy nepřekonatelný? Není. Před 16 lety, ve svém tažení za Stanleyovym pohárem v roce 1990, to předvedli Edmonton Oilers, kteří právě tak prohrávali v sérii proti Winnipeg Jets. Jistě, byl v tom trochu rozdíl: bylo to první kolo, a nebyli to Carolina Hurricanes, kteří cítí, že mají pohár na dosah.

Rozumné peníze říkají, vsaďte si na Carolinu. MacTavish říká, že ne tak rychle: „Víme, že jsme ve finále ještě ani jednou nepředvedli svoji hru. Pakliže ji předvedeme, máme pořád ještě šanci.“

Co jiného by od něj ovšem člověk mohl čekat. Nemůže přece říkat, no jo, to jsme prošvihli neslýchanou možnost, no, snad napřesrok. Stejně, jako nemůže říkat, jo, kdybychom nezačali v prvním zápase v Raleigh poté, kdy jsme vedli 3:0, bránit, kdybychom pokračovali ve hře, která nám ty tři branky dala, mohlo to všechno vypadat úplně jinak.

Mohlo. Ale nevypadá. Čili, aby dovezli pohár domů, musí Oilers vyhrát třikrát za sebou. „A co nám zbývá?“ řekl vztekle obránce Jaroslav Špaček, muž, který ve svých málem 25 minutách na ledě odevzdal úplně všechno, dokonce se dělil se středním útočníkem Michaelem Pecou o nejvyšší počet blokovaných střel soupeře: každý z nich skočil do čtyřech.

Mimochodem, Oilers blokovali ve čtvrtém zápase celkem 12 střel, zatím co Hurricanes 16. I to něco vypovídá o tom, proč se Carolina může možná už ve středu radovat z úplně prvního zisku Stanleyova poháru v dějinách klubu.

Střely na branku:

Edmonton 8-8-5=21
Carolina 4-11-5=20.

Přesilovky: Edmonton 0-5, Carolina 1-6.
Brankáři: Edmonton - Markkanen 20/18, Carolina – C. Ward 21/20

Hvězdy utkání: Stillman, C. Ward, Markkanen.

Diváci: 16,839.
Rozhodčí: McCreary, Watson - Devorski, Sharrers.